Levandule

Levandule je snad nejznámější bylinkou, se kterou se můžeme setkat na mnoha zahradách. Už naše babičky jí pěstovaly a její snítky často vkládaly do šatníků a mezi prádlo, protože velmi krásně voní a hlavně zaručeně odpuzuje šatní moly. Plátěné sáčky naplněné květy levandule jsou pak osvědčeným prostředkem k navození klidného spánku. Stačí si sáček vložit do polštáře a účinek je zaručen.

Trocha teorie

Levandule pochází ze západního Středomoří a v některých zemích je pěstována ve velkém. Nejtypičtější zemí je bezesporu Francie, Bulharsko, Itálie či Španělsko, protože teplo a lehčí suché vápenité půdy zajistí nejen vysoký obsah vonných silic, ale hlavně bohatost květů. Ve výživnějších půdách vytvářejí rostliny příliš mnoho listů na úkor květů.

Levandule tvoří 30 až 60 cm vysoké polokeříky s přímými lodyhami, ze kterých vyrůstají čárkovité listy, které jsou v mládí lehce plstnaté. Drobné pyskaté květy se směrem k vrcholu lodyhy zhušťují v klasovité květenství. Květy mají krásnou modrou až fialovomodrou barvu a kvetou od července do srpna.

Květy obsahují 1 až 3% silice, jejíž hlavní složku je linalylacetát (až 50%), dále borneol, linalol, cineol, kafr a dalších asi 25 složek. Množství a vzájemný poměr jednotlivých složek v silici je závislý na stanovišti, odrůdě, stáří rostliny a způsobu hnojení. Proto se na trhu můžete setkat s řadou rozdílně vonících esenciálních olejů. Mimo silice květy dále obsahují asi 12% tříslovin jako například kyselina rozmarýnová a hydroxykumariny, malé množství pryskyřice či hořčin.

Sběr

Sbírá se nať, nebo častěji květ. Pokud se sbírá květ, seřezávají se koncové klasy, ze kterých se po usušení květy zdrhávají. Bylina se sbírá za suchého počasí v ranních či podvečerních hodinách, před rozvinutím nebo na počátku rozkvětu, v průběhu července a srpna. Suší se nejlépe volně zavěšená ve svazcích ve stínu, popřípadě v sušárně do 35°C, jinak dochází k významné ztrátě vonných silic.

Použití

Květ levandule má mírně uklidňující a žlučopudné účinky a působí proti nadýmání. Velice často se používá při neklidu, nervovém vyčerpání, poruchách usínání a migréně. Dále jí můžeme najít ve směsích proti žaludečním či střevním potížím nervového původu. Její uklidňující vlastnosti jsou využívány velmi často v aromaterapii. Produkty obsahující levanduli jsou používány proti revmatickým onemocněním. Vyzkoušet můžete například třezalkový olej s levandulovou silicí. Vtíráním tohoto oleje dozajista ulevíte svým bolavým kloubům.

Levandule není vhodná při vyšším krevním tlaku a v těhotenství.

Pleťové tonikum – hojivé

Pokud máme pleť poškozenou, například od stroupků od akné, nebo z jiného důvodu, můžeme pomoci hojení i tímto pleťovým tonikem, které je plné léčivých bylinek. Díky svému složení tonikum podporuje zahojení drobných poškození pokožky. K výrobě budeme potřebovat 5g sušeného květu levandule, 5g sušeného květu měsíčku, 100 ml vody. Z květů a vody připravíme horký nálev (čaj), necháme vychladnout a přefiltrujeme. K takto vytvořenému základu přidáme 2 ml tekutého panthenolu, 4 ml kastilského mýdla (můžeme vynechat) a 20 kapek grepového extraktu nebo cosgardu. Všechny suroviny smícháme a naplníme do vydezinfikované lahvičky. Pokud nepoužijeme konzervant, skladujeme tonikum v ledničce a spotřebujeme co nejdříve. Pozor, tonikum je náchylné na kontaminaci. Veškeré použité nádoby je třeba vydezinfikovat, nejlépe vysokoprocentním lihem.

Ocet z levandule a břízy pro posílení a oživení vlasů

V tomto receptu využijeme břízu. Vezmeme 1 lžíci sušené levandule a 1 lžíci sušených březových listů, 1 litr ovocného octa a 50 kapek levandulového esenciálního oleje. Byliny a ocet se naplní do skleněné nádoby a nechají se po dobu 1 týdne macerovat. Následně se macerát přefiltruje a přidá se esenciální olej. Před použitím směs protřepeme a použijeme 1 díl octa na 2 díly vody. Takto připravenou směsí masírujeme  pokožku hlavy a vlasy. Prostředek se nevymývá. Vlasy se při pravidelném používání krásně lesknou a jsou viditelně silnější.

Zdroje:

DUGAS], [text a fotografie Dionýz. Bylinkový receptář: nejlepší recepty lidové medicíny. Praha: Ottovo nakladatelství, 2012. ISBN 978-807-4510-625.

RUBCOV, V. G. Zelená lékárna. 2. vyd. Praha 1: Lidové nakladatelství, 1985. ISBN 26-046-85.

SCHÖNFELDER, Ingrid a Peter SCHÖNFELDER. Léčivé rostliny. Překlad Jana Jindrová. Praha: Ottovo nakladatelství, 2010, 496 s. Ottův průvodce přírodou. ISBN 978-807-3605-889.