Maliník a jeho využití v kosmetice

Maliník snad není ani třeba představovat, protože jej známe všichni, minimálně díky chutným plodům, které milují hlavně děti. Ne příliš obvyklé je však jeho využití v kosmetice.

Trocha teorie

Maliník je keř dorůstající až 2 m. Z plazivého kořene vyhání prutovité výhonky, které mohou být jak lysé, tak jemně otrněné. Lodyhy plodí až druhým rokem. Listy jsou střídavé, lichozpeřené, většinou tří nebo pětičetné s jemně ostnatým řapíkem. Jednotlivé listy jsou pak zašpičatěle vejčité, na okrajích nepravidelně pilovité, z rubu často plstnaté. Květy jsou uspořádány do chudých lat, jsou převislé, pětičetné s charakteristicky zpět ohnutými kališními lístky, s velkým počtem tyčinek a semeníčků. Malina je vlastně souplodí srostlých červených peckoviček, které se po dozrání snadno oddělují od vypouklého lůžka.  Maliník kvete v červnu až červenci.

Rozšíření maliníku je poměrně velkorysé, můžeme ho nalézt v podstatě na celé severní polokouli, kde roste od nížin až po horské oblasti, na světlých stráních, okrajích lesů, křovinách, na mezích. Své místo má i v našich zahradách, kde jsou ale většinou vysazovány již šlechtěné kultivary.

Mladé svěží listy obsahují zejména třísloviny, flavonoidy, organické kyseliny – mravenčí, citronová, salicylová, vinná, jablečná, značné množství vit. C, cukry aj. (J. A. Zentrich).

Sběr

K léčebným účelům se sbírají mladé svěží listy před květem, nejlépe mezi druhou a čtvrtou hodinou odpoledne, za slunného počasí  v květnu až červnu, kdy je obsah látek nejvyšší. Nové mladé listy ale lze sbírat po celou dobu vegetace. Pokud můžeme, používáme je čerstvé, ale jinak se suší v tenké vrstvě ve stínu nebo uměle při teplotě do 40 °C. Skladujeme je nejlépe ve sklenicích s přiléhavým víčkem. Do čajových směsí se velmi často fermentuje, díky čemuž ztrácí poněkud svíravou chuť a stává se lahodnou náhradou za černý čaj.

Použití

Maliník má zklidňující, svíravé (adstringentní) a jemné protizánětlivé účinky.  Je rovněž silným antioxidantem, proto své uplatnění nalezne v produktech určených nejen pro podrážděnou a aknózní pleť, ale i v produktech určených k prevenci proti nepříznivým vlivům vnějšího okolí (působí proti volným radikálům). K velké škodě není zrovna rozšířený hydrolát (květinová voda), který přispívá k mírnému stažení velkých pórů a normalizaci činnosti mazových žláz. Pomáhá rovněž k regeneraci kožních buněk a napomáhá k rozzáření mdlé pleti.

Hydroglycerínový (HG) extrakt – pro vnější použití

Pro výrobu média budeme potřebovat destilovanou nebo demineralizovanou vodu a kosmetický glycerin v poměru 1:1.  Vlastní macerát se poté skládá z 1 dílu sušených listů a 4 dílů směsi vody a glycerinu. Pokud používáme čerstvé listy, musejí být zcela zalité směsí. V tomto případě je ale dobré nechat listy alespoň den zavadnout, aby se snížil přirozený obsah vody. Macerace probíhá až 3 týdny při pokojové teplotě, v temnu, při občasném protřepání. Pokud máme maliník v pudrové formě, použijeme 10 g pudru a 90 g maceračního činidla, přičemž doba macerace se zkrátí na pouhých 24 hodin, při občasném protřepání. Po uplynutí doby macerace macerát přefiltrujeme, zakonzervujeme (například Cosgardem) a skladujeme v ledničce. Macerát je lépe spotřebovat co nejdříve, nejlépe do 3 měsíců. Macerát se může přidávat do jakéhokoliv produktu, který je alespoň z části tvořen vodou. Macerát přebírá účinky listů a je tedy vhodný do krémů určených k ošetřování například problematické pokožky. Používá se v množství až 10% celkového obsahu konečného produktu.

Vlastní hydrolát

Tento způsob výroby hydrosolu (jakéhokoliv) je pro všechny, kdo nevlastní  destilační kolonu. Potřebujeme pouze větší hrnec, pařáček, malou skleněnou nebo porcelánovou misku a poklici popřípadě větší misku, nejlépe skleněnou.

Do hrnce dáme vodu a klasický pařáček. Doprostřed pařáčku vložíme čistou misku a obsypeme ji zcela bylinkami čerstvými, ale klidně i sušenými. Poté vezmeme buď pokličku (neměla by mít přechody, ale měla by být pokud možno z jednoho kusu) a nebo větší misku a přiklopíme hrnec tak, že vypoulená strana směřuje do prostoru hrnce (pokličku tedy otočíme).

Zapneme vařič a čekáme, dokud se nezačne voda v hrnci vařit. Pára, která prostupuje bylinkami, bude  na sebe navazovat molekuly esenciálních olejů a vodou rozpustných látek, a následně se bude srážet  na pokličce nebo  dnu misky. Kapky hydrolátu  budou  poté stékat do  misky, kterou jsme vložili na pařáček. Je nutné počítat s tím, že okraj nikdy  neutěsníme, proto bude párat unikat i kolem, a je tedy na místě dbát zvýšené opatrnosti, hlavně, pokud jsou přítomné výrobě i děti.  Jakmile se voda vyvaří, vypneme vařič a vše necháme trochu vychladnout. Množství takto získaného hydrolátu nebude sice nijak obrovské, ale o to větší radost z něj budete mít. Hotový hydrolát skladujeme v ledničce, kde vydrží až 6 měsíců. Na 100 mililitrů kvalitního hydrolátu je nutné počítat se 100 gramy čerstvých listů, sušených dle sesychacího poměru.

Jemná micelární voda

Pro výrobu micelární vody budeme potřebovat 92 ml hydrolátu nebo 10 ml HG extraktu + 82 ml minerální či kojenecké aj. vody. Přidáme 3,5 ml sulfátovaného ricinového oleje, 3 ml coco silliconu, pár zrníček kyseliny citronové a 20 kapek cosgardu nebo jiného konzervantu. Veškeré suroviny smícháme a naplníme do 100 ml, lihem vydezinfikované lahvičky. Micelární vodu používáme ke každodennímu dočištění pleti. Voda je vhodná jak pro prozáření mdlé pokožky, tak pro problematickou pokožku.

Hydratační regenerační sérum

Pro výrobu 30 ml séra budeme potřebovat 17 ml maliníkového hydrosolu nebo 3 ml HG extraktu + 14 ml minerální vody, 5 ml růžového extraktu (lze zakoupit v eshopu Kosmetické suroviny), 2 ml lecithinu, 5,5 ml skvalanu a 7 kapek cosgardu. Do vydezinfikované misky odměříme skvalan a lecithin a vložíme do vodní lázně, zahřejeme. Lecithin se za tepla mnohem lépe rozpouští. Po rozmíchání lecithinu ve skvalanu misku vyjmeme a přidáme zbylé suroviny. Hotové sérum přelijeme do malé lahvičky. Před použitím je lépe sérum protřepat.

Zdroje:

JANČA, J. ZENTRICH, J. A. Herbář léčivých rostlin 3 díl. Praha 1: Eminent, 2015, ISBN 978-80-7281-377-3

RUBCOV, V. G. Zelená lékárna. 2. vyd. Praha 1: Lidové nakladatelství, 1985. ISBN 26-046-85.

SCHÖNFELDER, Ingrid a Peter SCHÖNFELDER. Léčivé rostliny. Překlad Jana Jindrová. Praha: Ottovo nakladatelství, 2010, 496 s. Ottův průvodce přírodou. ISBN 978-807-3605-889.

VEIT, M. Léčivá kosmetika z přírody. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2014, ISBN 978-80-247-4586-2

 Recepty vlastní :)